Debra - Damo

23. 2. - 2. 3 2007 - V pátek do našeho mastifovského světa zavítali nevídaní hosté. Přijeli tatínek a sestra s přítelem, ale hlavně rodičů "vánoční" skřítek - 4 měsíční kokršpanělka Brusinka Wamakaskan. Doma jsme měli ještě 4 mastifátka, které přísun "hraček" moc ocenila. Je jen málo milejších věcí - chvil, než na pár dní navštívit štěňátka, i když mají cca 15 kg, jsou hyperaktivní a moc kousavá, hm teda hravá. Maroš (přítel sestry), silný to chlapík, měl neskonalou trpělivost a smysl pro zodpovědnost (můj povel "unav je ať se zklidní" bral doslova a vážně), a tak si vydržel neuvěřitelně dlouho hrát - lépe řečeno nechat okusovat se všemi štěňátky. Taky všichni zdárně odolali rannímu útoku vyspalých rozjařených pesanů na jejich rozespalé těla a tváře. Znáte něco milejšího než nálet 4 mastífků o půl sedmé ráno do Vaší postele? Přežili! No a co Brusinka?! Toto čiperné 5kg štěňátko se drželo moc statečně! V poměru 1 mastif :1 korkšpaněl, měla Bru navrch, člověk viděl jen lítat, za zvukového doprovodu, černobílou skvrnu sem a tam a vyjeveného medvídka - mastífka, který když doskočil napravo zjistil, že "ta chlupatá věc" je už vlevo. A tak často toho po půlhodinové honičce nechali a už si jen hodně kousali to svoje, nebo leželi a spinkali. No, ale když se na Bru vrhli všichni, byla to ne jen početní ale i kilová převaha, tak jsme mastifátka museli trošku krotit. K smůle Brusinky, má moc lákavých věcí - zejména její vlající chlupaté uši a taky ten chvostík se přímo nabízeli k nakousnutí! Těžko odolával zejména Brillant. Víkend všichni hafani bez újmy přežili, no možná si Brusinka domů přece jen odnesla nějaký ten šrám na dušičce .........její setkání s "velikým" Sidem nesla těžce (to ho viděla z metrové dálky!!! a on jen s našpicovanými oušky koukal..... aby ne když tak ječela!) V úterý pak k nám dorazili manželé Štukovi z Karviné, které velice vroucně uvítal Bolero, a tak bylo jasné, že s nimi odjede. Nic netušící Štukovic děti pak doma po návratu ze školy čekalo milé (po chvilce ukousané) překvapení. No a nám zas prořídla smečka. Doma zůstal už jen Baobábek, Beatrix a Brilllant. V sobotu, pak absolvovali dlouhou cestu z Kladna manželé Procházkovi, kteří si přišli pro našeho posledního volného kluka Baobaba. Na Baobaba se zas doma těšil dvouletý Daneček, který ještě netušil, že se možná bude muset podělit o pár hraček. Nebo ne?! Teď nevíme jestli je to nějaké znamení, ale je moc podezřelé, že nám doma zůstává fenka Beatrix, kterou jsme si chtěli nechat, ale nakonec jsme se rozhodli, že nemůžeme! Nebo můžeme ????! Hm?

19. 2. 07 – Už se to tu „vypejskovává“! Po sobotním odjezdu Bornea do daleké České Lípy, si v neděli přijeli z nedaleké Štítiny manželé Balcarovi omrknout štěňátka a naše velké hafany. Ti se samozřejmě, jako před každou návštěvou, předváděli – Sid byl velice přítulný a důstojný, jako vždy (je to pán Pes) ale ta naše Dorina, nebýt jejich „nadštěněcích“ rozměrů, zapadla by mezi 2 měsíční štěňátka. Lítala za balónem, nosila petflašky a dřevo a blbla (zatáhla do svých hrátek i pana Balcara).....to jí je už skoro 6 let!!!! Asi to zapůsobilo, protože v pondělí odpoledne opět Balcarovi přijeli a jejich Yorkšíro-ovčácká smečka se rozrostla o mastífka – Bungee. Po odchodu naší mazlivé „faldíkové“ tlamičky, jsme poprvé pozorovali na Dorce smutek, další půlhodinu seděla u plotu a smutně koukala. Ale když pak uviděla jak si Baobab s Bolerem hrají s („její“) flaškou, tak ji ten smutek rychle přešel a hupla mezi ně....

10. - 11. 2. 07 – A je to tady! Naše krásné štěňátka si získali srdce nových lidiček a tak nastal den, kdy řady naší psí tlupy začnou řídnout. Dorka se Sidem se jistě škodolibě těší, kdežto my..... i když víme, že jsme jim už to nejlepší dali, se loučíme těžce. V sobotu dopoledne si pro Bellis dorazili moc milí manželé Rezkovi z Kněžice. Z našeho „benjaminka“ měli velikou radost, byla to lásky na první pohled. Jak už víme, i Belliska se u Markéty a Davida cítí dobře, keře a stromky v zahradě už začala „stříhat“ k obrazu svému, takže je jako doma.
   Podvečer pak dorazil syn paní Gurevitch s přítelkyní, kteří si přišli pro Baxtera. Baxinko nám odjel na pár dní do Prahy a odtud pak odletí za svou paní majitelkou do Izraele, která se na svého pejska moc těší. Své dny bez maminky také prožívá v plné spokojenosti, opečováván svými dočasnými majiteli. V neděli si pro Barese přišli manželé Janotovi z Českého Krumlova. Barísek se má v nové rodině také moc dobře a je spokojený, okousal už ruce celé rodiny, tak aby ne. Doufáme, že stejně spokojení jsou i Yorkšíří dáma a kocourek, kteří na nového mazlíčka čekali doma. Štěňátkům a novým páníčkům přejeme hodně krásných, veselých a také úspěšných dní.
   Příští víkend si pro Bornea přijede paní Sikorová z České Lípy a v polovině března Brillant odjede ze zkušenou chovatelkou mastifů paní Ungerer do Francie. Baobab, Bolero, Beatrix a Bungee ještě stále čekají na svého nového majitele.
   Zatím nám tedy zůstalo doma 6 štěňátek, které nás nenechají ani na chvíli vydechnout, tak si skoro ani nestíháme uvědomovat, že jich je méně. Pořád jsou jako uragán. Tento druh živelné pohromy, ale máme moc rádi.

   16. 1. 07 – Cvalíci mají 4 týdny. Konečně všechno dobře slyší a vidí, aby jim nic neuniklo, běhají s otevřenými tlamičkami. Už i Dorka se před nimi schovává. (Doteď to byl jen Sid – ten se vždy zaparkoval hlavou do rohu a dělal „nic nevidím neslyším“. Dora chce mít jistotu, že nebude nalezena a tak se stěhuje do větších výšek – gauč je ideální skrýš, a ještě i pohodlnou.) Jsou to kouzelné dny a to nejen proto, že záhadným způsobem se věci do výšky půl metru přemisťují.

   25.1.07 – Konečně první sníh! První nejen tuto zimu ale i pro štěňátka. Skvělá to věc na blbnutí. Obzvlášť Baxter a Brillant si bílou i když studenou nádheru zamilovali. Co se však nedá říct o Bellis, kdyby jen trochu mohla, zimu a sníh určitě zakáže. No, ale na záchod se musí!!! Naše domácnost, jak říkají rodiče se změnila ve „psí ráj“. Všude jsou samé hračky, nebo věci, které se (dočasně či trvale) hračkami stali a kudy-tudy proletí nějaký ten pesan. Štěňátka své dny však netráví jen samými lotrovinami, minimálně dvakrát denně absolvují nějaký ten rychlokurs, samozřejmě pod vedením mamky Dorky. (např. Jak rozfranforcovat ponožku, Recyklace papíru v domácnosti, Jak oblafnout šéfa .......)

    9. 1. 07 – S milých roztomilých štěňátek, které trávili své dny spinkáním a papáním, se stávají hraví, kousaví, zvědaví raubíři. Dnes jsme jim také poprvé dopřáli ochutnat něco jiného jak maminčino mlíčko. A to kaši z granulek First Mate. Potvůrky, hned věděli, že ne jen cucáním se dá nakrmit a ponořili ty své jazýčky (i hlavičky) do misek. A ze štěňátek se stali balónky. Dorka je po obědě pěkně dočista „vyumývala“ a prckové spokojeně usnuli.....

2. 1. 07 – Štěňátka mají 14 dní a očka i ouška otevřené. Svým kolébavým krokem-pádem se začínají vydávat na exkurze do okolního prostředí

29.12. – malí válečci si začínají uvědomovat, že ne jen plazením se dá někam dostat a pomalu se zvedají. Také se jim začínají otevírat oči a uši. Dorku už to věčné ležení a kojení otravuje, ona je přece zvědavý pes. Odkojí si svoje a jde ven (nebo do obýváku) zjistit co je nového.

26. 12. 2006 – štěňátka už váži 1-1,3kg. A dostali také jména. Nejdřív jsme zvažovali, zůstaneme-li u zahradničiny, ale nenalezli jsme tolik pro nás hezkých jmen od B.
Naše štěňátka od B:
Pejsci:
Baobab - meruňkové barvy, Bares - meruňkové barvy, Baxter - meruňkové barvy, Bolero - meruňkové barvy, Borneo - plavé barvy, Brillant - plavé barvy
Fenky:
Bellis - plavé barvy, Beatrix - plavé barvy, Bungee - plavé barvy

20. 12. 2006 – kolem 2 hodiny ranní už všechny štěňátka spokojeně pobrukovali při sání mléčka a maminka klidně ležela. Pro Dorinu to byl trochu šok a pro nás také.... Ale bylo to krásné a neuvěřitelné zároveň. Narodilo se nám 9 silných, zdravých a krásně baculatých mastifků - 6 kluků a 3 holky. Jejich váha byla 600-650g. Ale hlasivky měli všichni stejně silné......

19. 12. 2006 – v 21:30 praskla Doře voda. A nastal porodní kolotoč....

20. 11. 2006 – Byla ultrazvukem potvrzena březost Dory. Na obrazovce byli vidět 3 – 4 štěňátka. Tip veterinářky byl 4-5 štěňátek. Doře bříško neuvěřitelně rychle a moc narostlo.Všechno jsme pro maminku a miminka připravili a každým dnem očekávali den D.

2. 5. 2006 – se nám narodilo naše první vytoužené dlouho očekávané štěňátko. Je to fenka a my jsme hned věděli, že to bude „ďáblik“. Dali jsme jí jméno Anemone ( latinsky Sasanka, jsme oba zahradníci J). „Any“ byla velice živé a temperamentní štěně. Trochu asi (určitě) i rozmazlované, byla naše první. Pro Doru jediné štěně, tj. výběr s osmy cecíků a všechna její pozornost. Museli jsme jí najít nový domov. Někde, kde se bude mít mooc dobře a taky někde, kam to nebudeme mít daleko. Zájem byl velký, ale bylo to jasné – rodina Rohovských – Anemone bude v těch nejlepších rukách a ještě jen 10 km daleko. A tak se Anemone v červnu odstěhovala do nového domova, kde tak trochu narušila doposud vládnoucí klid a pohodu. My víme, že je šťastná.....
Dorka byla pár dní smutná, ale přešlo jí to, má přece nás! Sid si asi oddechl, má rád svůj klid.

Byli jsme mírně zklamáni, že Dorka se Sidem měli pouze jedno štěně. Přece jen Doře je 5 let a Sidovi 6, co je na mastify už pokročilejší věk.Mrzel nás fakt, že po tak krásných psech by byl jen jeden potomek. Oba jsou ve výborné fyzické i psychické kondici . Sid je navíc také meruňkové barvy, co není až tak časté. Začalo nám v hlavě vrtat, kdy a jak naplánovat další vrh. Na Dorce jsme viděli a veterinář potvrdil, že ji porod a odchov jednoho štěněte nevyčerpal. Zvážili jsme všechny pro a proti a rozhodli jsme se požádat vedení klubu o udělení výjimky, a opakovat krytí při nejbližším hárání. Klub nám výjimku udělil a Dorka v polovině listopadu začala hárat. 18.10. – 20.10 došlo k opakovanému spojení Sida a Dorky. Pro nás začal ten nejdelší měsíc....